PRVNÍ LETNÍ DEN NA KARFILÁTU

vesuvanka

Karfilát? A co to má být?.... To zajímalo i mě...


PRVNÍ LETNÍ DEN NA KARFILÁTU

Den začíná jasnou oblohou a sluníčkem. A co víc si člověk může přát na výlet? Motoráček vyjíždí z Roudnice. Trať se vine po okraji města a dál loukami, políčky, hájky. Krajina se mírně vlní a z toho vlnění se vlevo vyhoupne Říp a po pravé straně na obzoru ve slabém oparu část Českého středohoří. Upoutá nás barevnost polí pod Řípem, na žlutou plochu hořčičného pole navazuje pole světle modrofialově kvetoucích rostlin, přemýšlíme co by to mohlo být, ale marně. K dokreslení obrazu krajiny přispějí dvě srnky v poli u trati.

Naší cílovou stanicí je Kleneč, nacházející jižně od Roudnice, odkud se vydáváme pěšky jihovýchodním směrem. Po necelé půlhodince chůze stoupáme úzkou cestičkou na kopeček Karfilát zčásti porostlý borovicemi, mezi nimiž nacházíme dub a akát. Na vrcholu kopce na západní a východní straně je planina částečně písčitá, kde se uchytily různé druhy trav a dalších rostlin. Žlutě kvetoucí svízel, fialový chrastavec, trsy růžově kvetoucí čičorky pestré, nechybí ani bodlák máčka, na okraji lesa ojedinělé kvete bílý tužebník. Potěší nás dokonce i motýl nápadný svým zbarvením - bílý s hnědočernými velkými skvrnami, okáč bojínkový.

Blížíme se k vrcholu a před očima nám zazáří bílé květy bělozářky liliovité a rozvine se celý koberec barev vyrůstajících z písku. Nejvzácnější rostlinkou je drobný bíle kvetoucí hvozdík písečný (Dianthus arenarius), který tu vyrůstá v trsech a bohatě kvete. Zaujme nás jeho velmi jemná vůně. Je to rostlina, kterou nenajdeme nikde jinde na světě než zde (endemit).

Procházíme místo, našlapujeme opatrně, abychom nic z té krásy neponičili. A je co obdivovat. Krásné chrpově modré květy pavince horského, kterých je místy hodně, ostrůvky hvozdíků, rozkvétá řebříček, drobně žlutě kvetoucí mochna písečná, rozchodník ostrý a bílý lomikámen vždyživý. Nesmím zapomenout na rozzářená květová sluníčka nízkého jestřábníku chlupáčku a mateřídoušku...
Nad květy poletují čmeláci a motýli - zejména zmíněný okáč bojínkový a drobnější rezavě hnědý motýlek, který neposedí. Motýlů je tu opravdu hodně - křidélka se jen třepetají.

Posadíme se do stínu pěkně urostlé borovice na okraji louky. Vůně, barvy, zpěv ptáků, před námi Říp. Impresionistický obraz léta, které budiž pochváleno. Udělám si malou skicu pohledu na Říp z tohoto magického místa. A pak nám nezbývá než se rozloučit a vydat zpět na nádraží.

Sedím ve vlaku obohacena o hluboké dojmy a zážitky. Říp se halí do jemné bělavé pavučiny tvořené řasami a já mu ještě zamávám z okna.



Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.