Až mnohem později

Kandelabr


Až mnohem později se vznášel na mořském dně, tělo mu pomalu obtáčely chtivé lísající se chaluhy, černavé ryby jej hladily lesklými těly, tichý hlubinný svět tančil jen pro něj, téměř jako před tisíci lety tam nahoře, když na plese energicky rozrážel těžké vysoké dveře a hrdě vystavoval na odiv svou uniformu a dámy vzrušeně šeptaly, tam nahoře, svět byl jeho a teď, v černotě, za pěstěnými nehty zrnka písku, sůl rozežírá vyhaslé oči, je to podivné pokračování, život se na tomhle místě vzpříčil, zelenavé cáry chaluh byly novým stejnokrojem, přijal jej pokorně, tak jako jiní.

Moře mu děkovalo konejšivým kolébáním, snažil se vzpomenout na poslední myšlenku, kterou měl, když vdechoval slanou smrt, byla tak uklidňující, voda plnila plíce, obřad zasvěcení, nic to není, po konci zase bude začátek, jen škoda, že tady dole nesvítí slunce.
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.