Umírám

Ž-A-B-K-A

Umírám

 

Umírám bratříčku,

těžce se mi dýše,

už ani nevidím co ruka má píše.

Já měl tě rád,

to říci jsem ti chtěl,

opravdu jsem tě miloval,

ač jsi to v mích očích si to neviděl.

V poslední den a hodinu,

já v mysli mám svou rodinu

a tou hlavně tys mi byl.

Ta bolest bratříčku již brzy skončí,

lehce se světem se loučí,

neb není v něm dobrého mnoho.

Nestvůra jsem, co z lidí společnost dělá.

Studený pot stéká mi z čela.

Jen tys byl přítel můj.

Tak rád jdu pryč,

víš svět je hnůj.

Nevím, co mě čeká,

bojím se,že po životě přijde soud.

Sevření do bolestivých pout,

za to, že jsem svý děti nevychoval,

za to, jak často jsem se bil

za života jen chlastal jsem a souložil.

Jsem vejškrabek, vím, že se za mě stydíš,

vím jak moc mě nenávidíš,

ale já mám tě k smrti rád.

V dětství jsme si spolu hráli,

ty vzpomínky mě často hřály.

Nechci, abys sis vyčítal, že jsi mě opustil,

ne po věcech, již jsem se odpustil.

Jen jedno přání bratře mám,

aby při pohřbu jsi mi stál.

A na náhrobek nechal vytesat,

že zde leží chlap,

co života si necenil,

že byl to srab,

že život promarnil.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.