Bezmocnost

Markrot

.......je to někdy krutá skutečnost......


Bezmocnost
 
Tvé oči zachytily mávající křídla
Co rozvířila v záři lampy prach
Kmitavý pohyb křídel šedivého motýla
Upnul Tvé smysly – odehnal strach.
 
Upoután bezmocně na tvrdém lůžku
Zbylo Ti zklamání – životní krach
Údy už dávno vypověděly Ti službu
V duchu si přeješ, kde je ten vrah?!
 
Hodiny pomalu ubíhají – tik ťak
Budil jsi kdysi svým egem postrach
Zrnko po zrnku tak plyne život Tvůj
Než obrátíš se opět v prach.
 
Myšlenky těkají ve Tvém mozku
Utápíš se v sebevražedných hrách
Bezmocnost rozlila se ve Tvém těle
Jak zmrzlý sníh po ledových krách.
 
Přeješ si ukončit tu bídu a žal
Plamen života ve splývajících konturách
Napínáš uši kdy zazní konečně zvony
A na rameno Ti zaťuká starý brach.
 

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.