...peklo

Espera

Mám neovladatelnou chut´
všechno hodit za hlavu
mám neovladatelnou touhu
začít křičet
chtěla bych si rozbít hlavu o zed
na milion malých kousíčků
a s nehty špinavými od krve
bych ukazovala na sebe
jaká jsem strašná a neschopná

Chce se mi běžet tisíce let
a nezastavovat se, neslyšet, nevidět
nikoho, nic...na nic nemyslet
v té šílené rychlosti bych
doběhla do NEBE
a zaradovala bych se
že jsem na místě

A až bych se vydýchala
a zjistila, že jsem u konce svých sil
posledním zrakem, který by mi zbyl
bych vzhlédla před sebe
kde by stál ON
a s prstem nataženým před sebe
by se mračil, nic by neříkal

A já bych se otočila
a s pocitem ponížení, pokory a studu
bych běžela zas dolů
až bych doběhla, byla bych na konci svých sil
a jediným pohledem před sebe
bych zjistila
že jsem na místě ...


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.