časový linky, ale žádný emhádé

leenai

sedět uprostřed poválečných Čech,
děsit se fašismu a čekat až nastoupí, ale nejdřív republiku, republiku
nezapomínej...
chybí mi pár stran
asi tak náruč z Romea, Julie
a tmy
jo a dílek padající pavlače,
-jsem Hugáč-
(a moje svědomí Honzlová)
ale zvednu se, protože můj skvělej stát je sám a chtěl by děti
ovšem, má na to léta, zralých třináct
-no v tomhle věku dneska přece každej mrdá vo sto šest...
jen jestli už pro něj není pozdě
ne všichni se k rodičovství odhodlaj
a někomu to prostě
nejde
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.