mno, bylo tam sedm kroužků... a každý den od předtím, asi, do nich padal déšť

leenai

(mlhy
a šero studí chodníky
stíny pod okny
ranní růžové záře
  do černa)                  


dny se mi krátí

ze stěn prázdného domu,
mrtvých much, co                  
už prostě             umrzly,
z kaluží pod prašnými tvářemi,
z šedivých pohledů, lepkavých listů, vzdálených hlasů, z tvých starých kroků, co snad ještě slyším
u sebe tlouct

-
  dýchám                       

dny se mi krátí

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.