...smolná...

malá*

Slunce zvolna usíná
do nachu …
…barvy korálů,
co v Algheru jsme koupili
a co jsi mi dal do klína
když Tvoje mysl byla čistá
ve svědomí nevinna
Ti ještě převládala…
 
a já?
…byla Tvá „malá“…
a tehdy jenom pro nás asi
vlny písně šeptaly
a mořský vítr hladil vlasy…
 
v kruzích racků zkoušela jsem
najít čáry osudu
a věřila jsem, že tak šťastná
jako teď…už nebudu
 
snad člověk by měl umřít raděj
v jedné šťastné vteřině
dřív…nežli bude ve víně
zas hledat klíče od nezdarů
 
stovky prázdných řešení
a večery, kdy v tichém žalu
jak okénka kalendáře
k Tobě zvolna přichází
ty tváře….lháře
střepy zla
a mihotavé obrazy
a odrazy Tvé minulosti
nemáš sílu říct jim „dosti“
nemáš sil se ubránit…
 
tak lapáš jenom po dechu
a zachytit chceš život
…žít…
…když dýchat bolest působí
jak Sysifos pak cítíš asi
osudová prokletí
když najdeš první šedé vlasy
před naprasklým zrcadlem
co uvedlo Tě do neštěstí
…sedm prázdných smolných let….
 
a sám sobě jen držíš pěsti
ať jsi příště chytřejší
a nic z toho už nikdy zpět
se zpátky k Tobě nevrátí
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.