Prostě tak

Pulcik

... všichni máme stejnou oblohu,ale různé obzory...


Teď  už chápu co jsi mi chtěl tehdy říct.

Tehdy, když jsme byli ještě malé děti,

a ty jsi stvořil slunce a čekal´s, že mě to ohromí.

A já ti na to jenom řekl:

víc toho neumíš?

 

Dnes i já dělám stejné chyby

 

A se stejnou zarputilostí,

jako jsme tenkrát sázeli první stromy,

se snažím najít smysl života

< navíc na úplně stejné zemi >

a ty se mi jen směješ "pod vousy".

 

Jen mě nech, víš že už jsem takový...

 

Aki


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.