Rozverná, štěstím mě v očích štípá

Jindrall

Vztyčím lžičku do medu
co jsem přinesl k slazení, čajem
okouzlený
Mručím, pěsti zatnuté
Ať co nejdýl to trvá...


Zavři oči a přivoň, když mávám
Hřbet ruky jsem si protřel vonnou mastí

... tak...

Teď se rozběhni po obrubníku
Je rozbitý, vím
Vrávoráš

A pak vlaješ, jako z kůže stažená
Po paty
Po borovici rozvěšená na břehu
rumunského moře
Viděl jsem tě tančit, v očích tě štípalo
Housle tesklivé až k choulení

Smekne-li se ti noha, z chodníku už tě vyhlížím
Místo deky na ručníku i chleba s máslem
můžem milovat...


... snad než na dno sklenice klesne


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.