Odpolední úsměv

JohnieBass



Hřejivé slunce se pomalu ztrácí za
záclonou mraků.

Já sedím pod stromem a padají na mne
malé květní lístky.
Nohama mezi nedopalky se dotýkám zamě.
Odpočinek je dnes obzvlášť příjemný...
Probdělá noc minulého dne mi
rozdrásala jasnou mysl.

S batohem a kytarou pod hlavou jen nerad
sleduji párek vedle. Nemám je rád od první
chvíle.
Jejich kritika mne ,za to že zabírám
místo stačící pro deset lidí, kteří tu nejsou,
mne však nechává klidným.

Slunce se opět probírá a odhrnuje zástěru
řídkého mléka.
V dáli vidím známou, která se na mne usmívá.
Sice ji téměř neznám, ale její křehký úsměv
ve mně otevírá kohouty svěžesti.

Odlesk oken mne nutí zavírat oči.
Omývám své tělo silnými paprsky a tenoučkých
se jen zlehka dotýkám třesoucími se prsty.
Jsem šťasten na tomto světě.
Nořím svou duši do hlubokého zamyšlení.

První, co se mi vyjeví je její tvář. Její pohled mi
odemyká dveře k dalšímu krásnému úsměvu.

Ač to neví, jen ona vládne mnou tímto
zasněným odpolednem.

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.