V dutině z hladkých stěn
podzimních plic,
Když bahno drtí se pod botou
Sál, v něm dva diváci
- nikdo a nic
jen zápas rozkoše s tesknotou
na stěnách ticho, pod stropem tma
a potlesk bez dlaní, bez prstů, zápěstí
dvě dámy ve čtverci, zaschlá krev bez strupů
tichý boj bez vášně, bez strachu, bolesti
já soudce přítomný, však mimo hru
poslouchám fanfáru, co tiše hraje
nevnímám, nepískám, neboduju
dávno vím, že žádná nevyhraje
---
kráčím dál bez nohou, zbytečných otázek
ozvěna v jeskyni zakrákala
a z oka visí mi provázek
To prasklá žilka, právě se rozpárala