za vzduchem, co nelze ho dohonit

pan chvojan

V dutině z hladkých stěn

podzimních plic,

Když bahno drtí se pod botou

 

 Sál, v něm  dva diváci 

- nikdo a nic

jen zápas rozkoše s tesknotou

 

na stěnách ticho, pod stropem tma

a potlesk bez dlaní, bez prstů, zápěstí

dvě dámy ve čtverci, zaschlá krev bez strupů

tichý boj bez vášně, bez strachu, bolesti

 

já soudce přítomný, však mimo hru

poslouchám fanfáru, co tiše hraje

nevnímám, nepískám, neboduju

dávno vím, že žádná nevyhraje

 

 ---

 

kráčím dál bez nohou, zbytečných otázek

ozvěna v jeskyni  zakrákala

a z oka visí mi provázek

To prasklá žilka, právě se rozpárala
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.