Na zamlžených oknech vlaku čmárám obrázky.
Jedu odnikud nikam.
Ve svým zamlženým myšlení přemýšlím nad věcma, který jsou tak jasný.
Koukám ven a vidím světlo.
Koukám do sebe a vidím tmu.
Potýkám se s myšlenkama, o kterých nemám tušení...a ony o mně.
Čmárám obrázky do zamlženýho skla na jedoucím vlaku od někud někam.
Utápím se ve svých jasných pocitech bez myšlenek.
Chci zbořit skálu pouhým dotekem, prolomit led pouhým pohledem, klouzat se na písku, plavat v mlze,topit vodu. mluvit s rybou... čmarát obrázky na čisté sklo...
Jedu stále rychleji, myšlenky se ztrácí v mlze...
Vlak vykolejil