Pohádka o jednom království

Provokatér

Jakákoli podobnost s čímkoli je čistě náhodná.




 Bylo jedno království
a v něm žili tři bratři,
sochař, princ a ten co ví,
co a jak se patří.

 Všichni byli na dívky
ještě pod zákonem,
ty pak práskly nádivky,
ti se brání honem…

 Umělce pár let v base
záliba ta stála,
druhého, že je prase,
média zas prala.

 Princ měl však prachy v kase,
každého podplatil,
k dívkám zas zatoulá se,
kůži jim pozlatí.

 Sprostej deviant vraždí
a jen znásilňuje,
kdo prachama vše dláždí,
tak ten nelituje.

 

 Znám holky, co beze slov
by ti hnedka daly,
nemusíš bejt filozof,
nemusíš mít svaly.
Stačí, když jim můžeš koupit
každej velkej sen,
potom můžeš mít i roupy,
nejseš delikvent…

 Tyhle všechny holky sní
o princi v kočáře,
o šatech bílejch jak sníh
a knězi s oltářem.

 Vandrák je vždy za vraty,
prince dále vpustí,
oslní je karáty
a pak k vodě pustí.


 Závěr těchhle pohádek
poučení nese,
když nemáš, co pod zadek,
do zadků se neser…



 Znám holky, co beze slov
by ti hnedka daly,
nemusíš bejt filozof,
nemusíš mít svaly.
Stačí, když jim můžeš koupit
každej velkej sen,
potom můžeš mít i roupy,
nejseš delikvent…



Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.