Stavebnice

Diana

Anonym77 mi napsal, že veselejší mi sluší lépe. Takže pro něho něco veselejšího.


 

 Štěstí je jako stavebnice,

kostky jsou schůdky do ráje.

Každá z nich ale malá je

a tak jich potřebuji více.

 

Bývají i trochu k smíchu:

štěně, co honí stínu cíp,

přiběhne dát se pohladit,

štěstí mu svítí na čenichu.

 

Další kostky zase hřejí:

do kamen hodit polínko,

pofoukat děcku kolínko

a slyšet, jak se lidé smějí.

 

A jiné voní po jasmínu:

osud jen vzácně dopřeje,

že na světě zas dobře je,

když napravíme vinu.

 

Sbírám a svírám kostky v pěsti,

ta hra mne baví víc než cíl,

zapadám do té krásy chvil,

už nevím, že chci stavět štěstí...

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.