Zatím bez názvu II

mirindaL

Kamenné schodiště                     
studené,                                              
jak cesta do pekel   
rudými prapory ověnčené.                   
 
Horký vosk voňavý                                    
kape mi na záda,
havraní křídla černá
jsou ve tmě schována.
 
Rudé rty přitisklé
ne však k těm tvým.
Touha je věčný dar,
tak ber,
dokud dávám všanc.
 
Děvka si usedá
na lože opuštěné,
nemá co ztratit,
hledá svědomí,
ale ne to své.
 
Noc je již hluboká,
tma jí dává svůj plášť,
dívám se na tebe
a cítím tu zášť.
Patří nám oběma
avšak každýmu zvlášť.
 

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.