Úvaha o lidstvu

LeeOn

Finálním můžeme nazvat pouze tu věc, která je definována v nám určeném prostoru za námi daných podminek


V nepřeberném množství myšlenek, které náš mozek po jeden den života je nucen vykonat, najdou se takové myšlenky, které zásadním způsobem mění strukturu uvažování v dnech následujících. Uzavírají tak celistvost našeho směru, jímž se v životě vydáváme a protože je těchto kombinací uvažování nesmírně mnoho, jsme svým způsobem jedineční. Jedineční v našem relativním postoji k Zemi. Za těmito hranicemi jsme jen hmotnými body, což do jisté míry znemožňuje lidstvu jako takovému ještě nějaká léta neovlivňovat chod vesmírných zákonitostí.

Budeme-li ale uvažovat relativnost, tak jak ji vyřknul Einstein z pohledu relativnosti pohybu těles, resp. matematicky zpracovala jeho geniální žena, dostaneme se ruku v ruce s úvahou o podstatě lidství. S jistotou dnes nejsme schopni určit jedinou správnou pravdu, byť je podložena experimentálnímy důkazy a newtonovskou fyzikou. V neposlední řadě totiž musíme uvažovat zásaditosti, které jsme neobjevili, ale tušíme že existují. Pokud bychom totiž znali pravdivou odpověď na všechny otázky dnešního světa, nemohli bychom fungovat v časovém kontinuu, ale brát ho jako bezrozměrnou jednotku. Byli bychom vědomí samo, v jeden (i když bezrozměrný moment). Takové vědomí by s naprostou určitostí vyhodnotilo nejlepší podmínky své existence, přičemž se nemůžeme vyrovnávat se skutečností spojenou v čase. Realita, tak jak ji známe dnes je pouze přirozeným vývojem událostí, které na sebe navazují. Proto, je těžké spravedlivě např. posuzovat články na tomto serveru, posuzovat spravedlivost v justici. Každý z těchto úkonů s sebou nese účinnost navazující na další odvětví. Motýlí efekt. Technologie dneška nejsou schopny s určitostí chování atomů ve volném prostoru krychlového metru, natož určit s největší účinností předpověď počasí. Přičemž pokud chcete studovat problematiku nějakého stroje, můžete použít 2 metody. Tou první je pozorování výsledků, které ze stroje vychází a odhadovat jaké principy tyto výsledky stroj používá. Anebo nejprve pochopit principy stroje a s naprostou určitostí určit výsledek. Problémem je, že v druhém případě může trvat zjištění těchto zákonitostí strašlivou spoustu času, což v případě např. "globálního oteplování" je zásadní problém. Budeme-li pouze konstatovat tání ledovců za takové a takové období, může trvat věky než odhalíme principy podle kterých se tak děje. Přičemž výsledek je nejistý. Naproti tomu, pochopení principů chování počasí je z výše uvedeného (kdy nejsme schopni technologicky zajistit ani zjištění předpovědi) zatím nemožný. Výhodou toho, že pozorujeme výsledky a snažíme se zjistit principy je, že můžeme vyhlásit STOP stav do té doby, dokud se nevyšetří příčina (princip). Pokud uvidím, že se mi za nějaké období nesrovnatelně liší výsledky je na snadě stroj zastavit.

Někdy mne přepadá bezmoc uvědomit si správnost své existence a začlenění se do principů "moderní" doby. Nikdo z nás nemůže vyřknout ortel nad tím, zda někdo koná dobré nebo zlé věci, už z nepředvídatelnosti věcí které se od toho odvíjí. Přjde mi mnohdy úsměvné vyjadřovat tyto myšlenky slovy, byť jiné cesty není, když jsem si naprosto jistý tím, že mluva je jen nižším principem uvažování a to je díky nepřebernému množství kombinací důsledkem toho, že se prakticky nenajde nikdo, kdo by tyto mé úvahy uznal pravdivými. Na konci takovéhoto dne se ve men zmítají pocity nevyřčeného pohledu na bezmoc v jaké se utápíme. Z trošku jiného pohledu I. Asimov uvažoval o této myšlence v podobě robotů. Roboti tvoří sérii, která je založena na naprosto stejných základech a měly by proto všichni vykazovat i stejné chování. Jakým omylem se stala i tato úvaha bez dokonalé znalosti návaznosti pochodů, které se odehrávají na nám nejmenší známé úrovni (atomů, existenci nižších nám známých prvků pro jednoduchost neuvažuji). Chci tím poukázat na skutečnost, že si mnoho z nás neuvědomuje propojenost mezi makro a mikro světem. S jakou určitostí vlastně můžeme např. tvarovat hmotu do nějakého tvaru? Ovládáme v podstatě výsledky, ale principy nechápeme. Dle mého názoru, postupně dochází vývojem technologií k položení základů pro minimalizaci ztrát v jakémkoli oboru. A to může být založeno pouze na vynaložení minimální energie v nejkratším časovém intervalu, anebo naprostým pochopení principů v reletaivně definovaném prostoru. I když v tomto případě nemusí být ten prostor ani k ničemu relativní. Stačí poupravit formulaci motýlího efektu o to, že změna na jednom konci země nevyvolá např. posun částit na druhém konci galaxie. Určitě existuje nějaká hranice do které se energie z epicentra události už nepřenese. A tím bych uzavřel úvahu, že lidstvo nevyužívá maximálně svého potenciálu k tomu, aby pochopilo zákonitost svého života, natož posuzovalo správnost svých rčení. Cesta, jakou se dnešní "moderní" doba ubírá se zastavila na mrtvém bodě z jednoho jediného důvodu. Vytvořily se podmínky naprosto dostačující pro většinu lidstva, čímž jsme se už předem odsoudili k záhubě. Zdroje, které k tomuto potřebujeme nejsme ani schopni pokrýt. Pokud už si dnes uvědomují nekteří z nás jedinečnost života v úplně jiných zásadách než jak jsou definované společností jsme malý krůček od toho takovéto úvahy převést ke skutečnosti. Vyšší principy by totiž nemohli existovat bez těch nižších.

Na závěr přidám poslední větu ze své rádoby básně :) "Jsem jeden, v jeden moment, nekonečný". Někdy se za jednou větou choulí neskutečné množství věcí, jenom ta účinnost s jakou se k Vám tato věta dostane je bohužel díky mluvě malá.

Tak se mějte hezky a zkuste se někdy pří návratu domů zamyslet nad tím, proč vlastně nejdete dnes ulicí vlevo, namísto vpravo :)

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.