hovory k sobě IV.

joylis

Zlomila si nehet když se škrábala na levém ňadru

kamenné srdce vystupující na povrch

ukousnu jí ho a ona zbrousí o omítku

 

obleču si bikiny, skočím pro ni z balkónu

ranní světlo mi přilétlo do obličeje jako kýbl horké vody

jako pětikilová činka

jako facka od pasáka

nepovedený žert

 

vyfintí se, koktejlové třešně za ucho

mává ze svého kočáru na měšťanstvo, které jí plaší koně

já na ni čekám v posteli s horečkou

jakoby se mi po polštáři prošla cizinecká legie

jejíž zbloudilé střely se mi zarazily do hlavy jako rýma

 

umí si po tmě nalít vrchovatou číší aniž by přelila

neshodneme se na ničem

už si ani nemusím strkat prsty do krku, stačí mi pohled na ni

 

přesto spolu každou noc uleháme do stejné postele a probdíme ji až do rána


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.