Přivázaná

Marcela.K.

Někdy mám pocit
jako by  ji nepřestřihli
Tenkrát  stávali tátové za dveřmi
Možná jsem se jen začala moc bát
že se ztratíš i ty
tak jsem ji držela  
a upletla si  obojek z mléčné dráhy
 
Ne
už neuteču
Jen se občas  toulám mlhovinou
a hledám v hvězdokupách naději
že se vrátí čas

Ty půjdeš přes dvůr nemocnice
Potkáš mýho tátu
a on se tě zeptá
 
Kam jdete slečno?
 
Rozbil se mi háček
 
Spravím vám ho
 
Vezme násadku od plnícího pera...
 
 
Až si uháčkuješ bílé rukavičky
řekneš
ano
a já se vám narodím

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.