to jen já...

Marcela.K.

stále se směješ

a já marně bloudím pamětí

zima zavála i barvu tvého hlasu…

 

taje

slunce si chystá pastelky

olizuje střechy

čeká

až jarní déšť omyje zem

 

to  jen já

okusuji  stále dokola

své hloupé nápady

plné strachu

 

černobílá jsem

 

bojím se

že ji ztratím

a nezůstane mi  nic

 

usínám

šimráš  mě na krku písmenky

r     o

   z d      a    v e j

b    u  

          d e

j í

       í     c


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.