seru seru na vás

Pam!PUCH!

a seru na vaši poezii abyto nekomu neuniklo


Poprava plodu už v lůně

Přímý přenos z dělohy

Psylocibin způsobující (žeby demagogie?) vibrace panenské blány.

Potratová savka vniká do neposkvrněné matky.

Pampeliškové květy, ač se kroutí jako přejetí červi, nezabrání protržení.

Pomatená děloha křtí Krista vlnivými stahy vyvolanými nejen bolestí zanícených jater mateřích..

 

INSTRUKTOR PODSUNUL RUKU POD JEJÍ KLÍN

DIRIGENT SE ROZMÁCHNUL-

 

Symfonie vjíždění potratového stroje do vagíny, praskání rádiových vln, sténání nestydatě roztažených vdov onanujících u obrazovek vlhké ovladače, jak stydkými stěnami prosakují zbytky prezervativů neukojených milenců, invaze hrotů do podrážděné tkáně, zajíkavý křik taxikářů, dusících se telecím masem, strach holčičky padající ze srázu, řezání vlasů nevěrné manželky..cirkulárkou stažené za řevu trhané kůže, symfonie, ve které hraje prim vřískot zoufalé Marije.

Za chvíli halucinace pominuly, matka nedýchá, bledne.

INSTRUKTOR pojal v dlaně vysátou kaši rozmixovaného plodu a děl :

 PAKLI NEBUDETE MNE POSLOUCHATI A NEBUDETE-LI ČINITI VŠECH PŘIKÁZÁNÍ TĚCHTO A SOUDY MÉ ZOŠKLIVÍ-LI SOBĚ DUŠE VAŠE, TAK ABYSTE NEČINILI VŠECH PŘIKÁZÁNÍ MÝCH.. JÁ UVEDU NA VÁS STRACH SOUCHOTINY A ZIMNICI PÁLČIVOU COŽ ZKAZÍ OČI VAŠE A BOLESTÍ NAPLNÍ DUŠI !
 SEMENO SVÉ NADARMO SÍTI BUDETE NEBO NEPŘÁTELÉ VAŠI SNĚDÍ JE! POSTAVÍM ZUŘIVOU TVÁŘ SVOU PROTI VÁM TAK ŽE PORAŽENI BUDETE OD NEPŘÁTEL SVÝCH A PANOVATI BUDOU NAD VÁMI TI KTEŘÍ VÁS NENÁVIDÍ ! A PUSTÍM NA VÁS ZVĚŘ POLNÍ KTERÁŽ UVEDE NA VÁS SIROBU A VYHUBÍ HOVADA VAŠE A UMENŠÍ VÁS I ZPUSTNOU CESTY VAŠE A BUDETE JÍSTI TĚLA SYNŮ SVÝCH A TĚLA DCER SVÝCH !

 

Vím, stalo se to. Vím, že jako zvratky z leča působí na tebe tento text.

Nezáleží na tom.

Nezáleží na tobě.

Na tobě, čtenáři, věru hovno záleží....

Ale já mám strach

 

Peklo a Ráj jsou jediný místo, jen když jsem s tebou..
Já vim že sdílíš mojí bolest, a že je hnusná viď...>
Zalejzám do nory, do tmy, sám,
Přestože vim, že tak se ti neschovám.

Někdy mě jen tak chytí za plíce
a hodí se mnou o zem
hodiny a hodiny mě škrtí
řeže, trhá, kroutí mě a drtí

Jedinej způsob jak utéct, je běžet někam, kde sem ještě nebyl..
Ztrácim se ve vlastních myšlenkách, klopýtam modrou tmou..
Když se zastavim, všechno na mě křičí :Ty jsi tu cizí !
A já se usmívám.. Mě ve mě nevidí, i když jsem ryzí.

 

Ale proč?

Vždyť jsme všichni stejný ?

 

 

 

ZVRATK VLOZ DO BUDHI TAY UDKRAT AS

 

Šemhamforaš (nasrat na hlavu) Bohu i Satanovi !


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.