potichounku

Marcela.K.

Nechám si tu holku zdát dál, ale budu ten sen popisovat po pravdě (je-li ve snu vůbec nějaká).


tehdy hřály i vločky
posílal jsi je přes hranice
já do nich balila sny
zdávalo se mi
že Alpy začínají za naší zahradou

bál jsi se
že ti roztaju
a dny byly zachumlané do pohádek
o jaru

 
 
tenkrát jsem potkala Vílu
uměla mluvit

potichounku
aby nikdo jiný neslyšel
jsme si vyprávěly
o chvílích
kdy  sníh hřeje

schované do závěje
našich  přání
jsme vymýšlely
čas
který zbývá každému
z nás

 
 
...a nic nás nezachrání

Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.