jídlo jedna báseň

Oldjerry

Divíte se, že téma je erotické? Zkuste - a uvidíte na konci ten orgazmus (:-D


 

Černá

 

Takhle nějak vypadal ten guláš,

než se stal gulášem…

 

Teď už ale je v bílé skříni, sbalenej tak, aby se vešel do pytlíku a téměř kilově šíleně zmrzlej.  Není na škodu přikoupit k němu kousek vepře domácího, nejlépe boku – to pro ty, kteří jsou citliví na dosti specifickou chuť divočiny…

Základní podmínka úspěchu : Je třeba ho nechat rozmrznout. Kosti už nemá? to je fajn… Tak nakrájet na kousky, smíchat se lžičkou Podravky nebo Vegety a lžičkou mletého koření (sůl, pepř, nové koření, bobkový list, koriandr, jalovčinky, špetka tymiánu), lžící octa a lžičkou worchesteru nebo sojovky, v nejhorším případě Maggi).  Necháme odležet – alespoň dvě hodiny, lépe do příštího dne.

 

Základ připravíme z cibule a česneku nasekaných na drobno, osmahnuté do růžova, pak asi deset deka nakrájené, nebo ještě lépěji - nastrouhané kořenové zeleniny a tohle společně chvilku podusit.  Pak už ho děláme jako guláš z jakékoli jiné sežratelné potvory a to – jak jinak - doměkka. Protože vůni a chuť  těchto koření každý  snáší různě, doporučuji s nimi hospodařit opatrně a při dokončování jídla - podle chuti - podle potřeby trochu koření raději přidat, než se snažit být suverénní a s ochucením to přehnat. Samozřejmě případně ještě dosolit a pár kapkami dosojit či doworchestrovat. Fajnšmekři zahušťují tenhle guláš sušeným mletým chlebem, ale není to podmínkou dobré chuti. Tu podporuje i asi deci piva, nebo červeného vína (chuť je pokaždé samozřejmě trochu jiná, ale to píšu, abych vyčerpal všechny možnosti). Nejlépe chutná třetí den po uvaření, ale může se jíst hned (on stejně nikdy tak dlouho nevydrží) nejlépe s knedlíkem... ale ani rýží, chlebem, rohlíkem či dalamánkem se nedá nic zkazit.

 

Pro obzvlášť mlsné a vybíravé tlamičky doporučuji a takovým způsobem, že nejen velice vřele, variaci, spočívající v podlévání červeným vínem v závěru dušení (na to stačí krabičák), zahuštěním strouhaným perníkem a lžící švestkových povidel. Takovýto gulášek má ale velice specifickou chuť a ne každému to opravdu chutná... ovšem pro mne je to špica. Dá se přitom použít i vlastní nápad, jak to ještě vylepšit, ale napoprvé bych doporučil udělat to skoro přesně takhle.

 

Jedna věc ještě schází - láhvinka červeného, nebo - a to je můj případ - jednoho Pejřimovského Bernarda...


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.