Zásoby

Kapsa

2003


 

  Máš – nemáš, dáš – nedáš, nevadí, jen když zůstává oční kontakt a slova, která se skoro hádají sami se sebou, zrcadla, ach smlouvání, tak nazval bych to, handl – máš, dáš, nemáš, půjči si; a uhádáš, ty malé drobné rozmary, přáníčka, rozumy narozené v tvém nitru někde hluboko u tvého srdce nebo pod ním?  - někdy za minulé noci. Tenčí se zásoby, menší se hromada, nikdo nepřidá ti, spíše naopak, ještě si vezme – jak smutné, jak smutný konec, hrdina, co v skrytu své zbroje s drakem bojoval, uhádl tři hádanky, přemohl čaroděje a dostal se až k zlaté kleci; řekněte vy – vinné myšlenky, proč se tak chytáte za pačesy, jsme snad na tržišti a my, vy jste trhovec, promiňte, nevšiml jsem si, oči mám stále zavřené už od narození, jak mohl jsem vás nepřehlédnout, smím-li podotknouti, protože je to velmi důležitá věc – informace, indicie, stopy vedoucí k dopadení nejhoršího zločince z nejhorších – mě (dovolím se vám popsat pro lepší, úplnější představu. Jsem psanec, štván psy, všemi druhy, plemeny, kteří mně utekli tam, k tomu tmavému lesu – nechytí mě, oblečeného do pruhů z bídy a zoufalství, jsem zarostlý, nejméně týden neholen, ale je zcela možné, že je to více, těžko měřit normálním časem, když objevil jsem se zde, rozcuchaný s vrabčím hnízdem, zatím jsou jen čtyři, ale určitě přibudou, přeji si větší rodinku, početnou, hlasitou, když už já ztratil jsem ten z nejcennějších hlasů).

  Tenčí se zásoby – řek bych, slova už nejdou tak lehce z úst, tak jako dříve, nemají ani tak červenou barvu, jako prve, jak si na ně vzpomínám, řekl bych, že jsou mdlého vzezření, skoro neviditelné, ze skla, tuším, že schovávají se před světem a svět před nimi, už si nepatří, rozešli se každý na jinou stranu, slova už netvoří pevnou nedobytnou hradbu, kostru dinosaura, obrovského masožravce – ne! Jsou jen muzejním exponátem, inventárním číslem v šuplíku, čímkoliv, jen ne slovy.

  Čím to, že zásoby tenčí se, již nedostává se všeho, jak je to možné? Tolik, tolik otázek, ani jedna nebyla zodpovězena, pouze zařazené do pořadníku, pěkně úhledně podle neabecedního pořádku – tak to má být, pořádek je na místě, ať žije byrokracie a jiná aristokracie, jiné gumové figurky, panáci na fackování, ať žijí šlechtici čistokrevní, kterým řídnou kosti, natahuje se rodokmen na všechny strany a degenerují – tak to má být, ukrajovat stránku po stránce, aby se ztenčily knihy a při dalším čtení nedaly tolik práce, trhejme zbytečné milostné stránky, trhejte, hubněte děti. 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.