RVAČKA SE STAROU DÁMOU

Kapsa

 

NENÍ NIC HORŠÍHO

 

Král v podivnostech;

nad sametem klečí vrah

a dusí se astmatem.

 

Pes značí si zkažený den.

 

V předpeklí sedí Dante,

počítá drobný

a doufá, že mu dá…

 

Zkažený den na slunci

 

páchne.

 

V posedlostech se hýbe

zárodek čestného kovboje,

z černobílých filmů,

 

kterého okradli o slova

věty, a tak…

 

Posraný den.

 

Na přechodu auto

srazilo vychcanýho blázna,

právě se vracel ze strany

 

a zpíval si hymnu.

 

                                   (08.03. 2010)

 

 

 POSLEDNÍ HODINA

 

Ticho a parafín;

chtějí se snášet těsně nad hladinou.

 

Zkoušíte plodnost.

 

Tácky z rychlého občerstvení

jsou zaplácány hořčicí,

 

kremžskou,

 

a potkávají vlak

směr Šumná.

 

Chtějí se křížit,

dráždit se,

snít o tom kam patří,

chtějí být spojeni

 

na věky.

 

Dochází pára.

 

Vzor parádních obleků

vešel se akorát mezi futra

a kdosi připsal pár čar sekyrou.

 

Je nestoudné dráždit se v slabinách,

litovat

 

a poslouchat.

 

                                               (10.03. 2010)

 

 

FRONTA

 

V plynových komorách

pálí se nepotřebné rasy;

 

chtějí a dotýkají se kostí,

milují,

jsou k zulíbání –

 

vrazi.

 

Množí se potají,

Hitlerové,

ve stokách, na vrcholu

poupat,

 

uprostřed zubů aligátorů

 

a dělí se, jako buňky,

jako zlomky,

jako ti, co věří v bomby.

 

A města jsou kouř,

kouř z cigarety;

poslední,

a oni stojí před zdí

 

a mačkají spoušť.

 

                                   (16.03. 2010)

 

 

 

ZA ROHEM ZUŘÍ VÁLKA

 

Za domem se rozkřičel

ochraptělý pes,

 

marmeláda

má depresi, že není sladká

a chystá se přisednout

k vyluštěné křížovce,

 

hádám, že

bez krve by to nešlo.

 

S papouškem v kurníku

hádá se liška

o poslední drobné

 

ke kartám tarot.

 

V pohádkách je více

strachu,

více než na křižovatkách.

 

Telefon je tichý,

na lůžku je jen jedno místo volné

a to je mé

a papouška

 

a té lišky,

co hnije v zákopech.

 

                                   (20.03. 2010)

 

 

30

 

Pila je základ

na dorty

a končetiny.

 

Z pochmurných dnů

se vracíme stále.

 

Telefon zvoní,

na rohu ulice

smýkal sebou život.

 

Procházkou nezavoníš,

s fialkou nevkročíš

 

a za drsný jazyk

považuješ svou patu.

 

Jsi tím, čím jsi –

kostí

a harpunou…

 

                                   (20.03. 2010)

 

 

POSLEDNÍ

 

Mohu se zeptat,

proč je zde tak veselo?

 

,,V konečníku

tma jak v prdeli“,

 

konstatoval Pšouk.

 

Pozdě přicházíte zrádcové,

již jsme na konečné –

 

zde je příval z prázdného metra,

z tunelů,

z plic, které připomínají uhlí;

 

a jsou nalezeni ve stokách,

právě tak akorát,

namířeni k městu,

 

jako střela

co nevidí.

 

                                   (21.03. 2010)

 



Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.