PLIVEME, MILUJEME, NENÁVIDÍME...

Kapsa

 

POSLEDNÍ

 

Nasedáš do vlaků;

rozděleni v pověstech

slyšíme příběhy o tvářích,

jež na konci

 

míjejí

 

nás,

co kveteme v podobě olejů

a výkalů

z jídelního kupé.

 

                                   (25.7. 2010)

 

 


Nevidíš na samé dno,

pokaždé skončíš

těsně před tím vším,

 

nevidíš do kostí –

 

lámeš a hledáš

budoucnost z těsta

 

v čínských restauracích.

 

                                   (25.7. 2010)

 

 

Jak prosté,

že najdou se mince,

 

pamětní,

co mění se na zuby

ve sklenicích,

 

co mění se v paruky

a berle

 

a obchody

ve slevách

a fronty

 

na rohlíky.

 

                        (7.8. 2010)

 

 

TEST

 

Spíš…

Odkrýváš své jméno;

v částech je zaslepeno

utajené přání.

 

Ve stínech skrývá se

příjemné dotýkání -

nahost

 

a samota.

 

Křičíš,

když miluji,

dávíš se,

když líbám,

 

řekni, kde je chyba…

 

ve mně nebo

 

tam?

 

                        (7.8. 2010)

 

 

SOCHY

 

Tvary, co září,

barevné,

úhledně schovány

do hadrů

z kamene.

 

Dívejte se –

někde,

tam,

uvnitř

je schované srdce.

 

                        (7.8. 2010)

 

 

V půli je celá;

končí v naději, že

mohou se ptát,

zdali jsme se dobře oblékli.

 

                        (7.8. 2010)

 

 

JAK TO CHODÍ

 

Muže těší

krátké zprávy od žen,

které obsahují štiplavý kouř

z cigaret

 

a líbání,

dlouhé a slastné,

 

sladké,

 

jako malinový sirup.

 

Muže těší prostor mezi stehny,

krátké zprávy,

které se skrývají v chůzi;

 

v posuncích

nad záchody

 

v pestrobarevných diskotékách.

 

                                   (8.8. 2010)


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.