Boža

Marcela.K.

... Průvodčí hlásí konec cest Pane průvodčí! Je nemoc trest? Špatně jsi položil otázku Ptej se na lásku (V. Žďárský)


 
Jen s ní se můžeš vrátit do svého dětství.
Andula, Hedva, Mařa, Josef, Zdeněk, Láďa - ti všichni už odešli.
 
Zvoní mobil.
Stojím za dveřmi, vím, že se to nemá, ale potřebuju vědět pravdu.

Vím, co mi je.
Vždyť jsem v tom dělala.
….
Nedá se to léčit.
Špatně se mi dýchá.
Někdy je to hrozné, pak je zas líp.
Není to tak zlé.
Jsou tu mladí.
Koupili dům u lesoparku, pět minut od nás.
Tak ten rok než ho opraví, budou tady.
Udělám už jen dva kroky, po schodech nesejdu.
Chodí do práce, ale pořád tu někdo je.
Ona toho má nejvíc, stará se…moc.
Jsou všichni tak hodní.
To víš, nejsem vyvolená.
Kdo by to tak nechtěl.
Rychle.
Najednou.
….
 
 
Opatrně našlapuji.  Prkna podlahy zavržou.
 
Víc vědět nechci.
 
Nepotřebuju.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.