Zapomnění

Marcela.K.

vyrazil jsi mi dech svlékáme se před sebou a zavíráme oči prosím ještě chvíli mne nech... kdo poletí kdo skočí?


 

No a proč si tedy nejdeš radši lehnout?

Protože se bojím.

Čeho se bojíš?

Zapomnění...


Zapomnění?  Co to je?

To prý se lidem stává; když se dlouho neviděli, neslyšeli, nečetli -- nic o tom nevím, neumím... zapomínat. Ale co když se toho dočkám
z druhé strany.

A kdo by na Tebe měl jako zapomenout? Jaká druhá strana...?

Ta nedostupná, ta vzdálená… Na východ a trochu k severu, tisíce hodin želvího úprku .
(Vždyť já vím, že kvůli dvěma hodinám nebo půldni se nezapomíná; ale přece jen - taky si všímáš, že tenhle virtuální svět utíká rychleji...)

Ty mi nevěříš…že na Tebe už nikdy nezapomenu? Nikdy, znamená nikdy...jako na První lásku...

Vím že nezapomeneš; i když nevím proč -- snad kvůli sardinkám…

Jen jsem Tě trochu zlobil. Už nebudu. Aspoň do zítřka, jestli už to není dnes. Taky spát půjdu,  jestli... Jestli už je čas


…víš...ty jsi sen, který se stejně nesplní...a je to tak správně...

Jistě, tak to má být. Některé sny mají zůstat nesplněné. Hlavně nelhat...
(a nedělej si v hlavě zmatek
)

 

...A ZASE TO UDĚLÁM; I KDYBY TO BYLO TO POSLEDNÍ, NA CO SE V ŽIVOTĚ ZMŮŽU

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.