KDYŽ ZASTAVÍ SE; NEJDOU

Kapsa

 

Co zdá se přirozeným,

když žije kalným způsobem.

 

Milovník prázdných talířů

dorazil poslední sousto.

 

Zemřel,

 

přesně tam, kde rok minul komoru.

 

                        (22.6. 2012)

 

 

 

O STRACHU MALÝCH

 

Krajina v dešti

 

je rozum, který snídá mýdlo.

 

Čisté je krajka hemoglobinů

a rudá

 

je vzpomínka z let minulých.

 

Dnes jsou bolesti,

tyče a holé lebky,

 

dnes jsou malé bouřky

a rozcestí,

 

kde stavějí se kříže.

 

                        (22.6. 2012)

 

 

 

Nemohu se dotknout,

protože pohled je struna.

 

Topím se žízní,

když sleduji v přímém přenosu.

 

                        (22.6. 2012)

 

 

URNA

 

Co tísní se v hlavě,

která je položena tak vysoko.

 

Co tísní se za hřbety druhých;

 

co a kdo končí pod prsty,

 

když prachem jsi

a v konci se obrátíš.

 

                        (8.7. 2012)

 

 

Možná je běžné brát,

možná je běžné dýchat bez otázek.

 

Za plentou množí se nahé

a nad domy prskají letní bouřky.

 

Diví se, oběti, když jsou zasaženy.

 

                        (16.7. 2012)

 

 

 

Kývají se ze strany na stranu –

muži a ženy;

 

pokračují v úhoru,

kde vyprahlost je zbraní.

 

A pak políbí, aniž by věděli

proč.

 

                                   (16.7. 2012)

 

 

 

Klement nebyl Bůh,

Got;

 

Wald není les.

 

Lze rozložit zrůdnost

a moc.

 

                        (19.7. 2012)

 

 

 

Proste o cestu domů,

uvnitř je stín,

který není zařazen.

 

Strach je Freud

ten chytrý

 

zasažen.

 

                        (19.7. 2012)


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.