Na konečnou zimy

Movsar

Přátelé

Za okny vlaku je kosárkovská krajina, malé povzdechnutí šeptané do sněhu. A v záhybech cest únava zimy, co nekončí. Chybí jen bytosti pokryté třpytem měsíčního světla, přátelé z obrazu. Zůstáváme my, přátelé obrazů.

 

Hádanky z cest

Noc otevírá tepny vesmíru mléčnému svitu planet. Prýští k zemi rychlostí, kterou sotva spočteš. Kde se ale ukrývá srdce toho nesmírného nesmírna? ptá se otec Furat. Žádný ze sportsmenů mu neumí dát odpověď. Na otci je znát duševní vyčerpání. A pevnost sice dál olizují slané jazyky vln, ale televize se dotkla hranic svých možností.

 

Maneken Pis

V Belgii mají čůrajícího chlapečka. Na nádraží v České Třebové je taky čůrající chlapeček. Je odrostlý a snad i mírně zarostlý. Čůrá na peróně a proud moči nikdo nechytá do dlaní a dívky v naději mu nehladí pindíka. Prostě jen taková malá česká nádražní romance.

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.