Zpátky doma

eLko

 

Pořád vnímám známou vůni peřin
mýdla, ručníku
taky tebe
                        
    a všeho, čeho se nechci vzdát

Netřeba bát se toho,
co nám proteklo mezi prsty
času, svíravé bolesti v hrudníku


                     
Nepojmenovaného smutku

Proto
Složit ti hlavu do klína
obejmout tě
v okamžiku, kdy

                           
oddanost složila svá křídla

 

Myslím na usínání

a pak -
zase  ráno

"Kačenko vstávej..už bude deset.."

                             Kolikrát ještě...?


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.