poslední růže ze zahrádky

Marcela.K.

mráz svírá stonky ve své dlani

pár růží k náhrobku se sklání

maminko

jak tě pohladit

když nemůžeš už s námi být?

 

otírám desku

černý kámen

rozsvítím svíčku

živý plamen

 do očí skočí s naději

vzpomínky opět zahřejí

 

zas tvoje růže chystám k spánku

jak děvčátko co dobrou známku

domů chce donést ze školy

a lžu si

že to nebolí…


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.