Vzdálené

Nikol

 

 

Není to ničí vina,

nechala jsem se strhnout.

Příjemná citová kyselina,

zahřeje srdce zmražené domněnkami.

 

Bez přestání šeptám nikam,

že hvězdám, už zase vykám.

Ztracené léto svedlo podzim na svou cestu.

 

Rozpouštím v prstech vločky,

mraků levobočky,

z andělských šatů cvočky.

Sladce mě uspává vzdálená polární zář.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.