Tulipán

Jarmila Moosová Kuřitková


U skleněný dózy uplakaná

osaměle sedí samý šrám

vší svou něhou objímala růži

nevnímala varování: ostré trny mám!

doušky plnými svou sála vůni

opájela se svou krásou krás

růže marnivá o lásce snící

ne o tom komu ji dát má - komu lásku krást

 

pácháme chyby co se málokomu líbí

trousíme sliby na který čas nedozrál

jsme na tom všichni stejně bohatý jak chudý

teplo nás studí - hledáme žár co by hřál

 

neunáší tíhu váhy vlastní

ručičku kdo vychýlil by rád

gesta silná přesvědčení hubí

že to nejsou slova prázdná: s tebou napořád!

pyšná růže seschla už tu není

zůstal po ní prapodivný stín

ve skleněný dóze tulipány

nikdy nezradí svou paní - aspoň pokud vím

 

pácháme chyby co se málokomu líbí

trousíme sliby na který čas nedozrál

jsme na tom všichni stejně, bohatý jak chudý

teplo nás studí - hledáme žár co by hřál

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.