tajně

Marcela.K.

na prázdninách u babičky a dědy


 

jmenuji se Laura

říká děvčátko s copánky odnaproti

už půjdu do druhý…

 

sedíš na vrchní desce plynoměru

nohama kopeš do plechových dvířek

a rozpuštěné vlasy se ti po zádech plazí až k pasu

 

rozhlížím se naší ulicí

čekám

kdy se objeví ta nakrátko ostříhaná s ofinou

a čokoládovýma očima

v sukni na lítání

a štráfkatých punčocháčích s vytahanými koleny…

 

Laura drží v ruce růžový mobilní telefon

tajně jí ho závidíš

 

může si zavolat komu chce

říkáš mi večer před spaním

 

kolik ti bylo

babi

když jsi dostala svůj první mobil?

pětačtyřicet

dědeček mi ho tehdy koupil

cože?!

jsou věci

které nejsou pro život vůbec důležité

holčičko

zaplétám pramínky slov mé mámy do tvých zlatých vlasů…

takový přeliv dokáže udělat jen sluníčko

 

usínáš v naší posteli

 

a ta nakrátko ostříhaná s ofinou

ti tajně závidí

Rozárko


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.