o naději

Marcela.K.

 

letošní podzim vozím v kočárku

sluníčko občas uplakané

strach na lavičce u parku

 zahlédne nás

a rychle vstane

 

ne

 nemám sílu utéci

a tak jde někdy tiše s námi

v barevném listí změní se

ve víru

že tu nejsme sami

 

 

 

letošní podzim ještě hřeje

a vítr občas lehce vane

 vždyť nežijeme bez naděje

za to Ti patří díky

Pane

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.