JARNÍ ŠMOUHY - FEJETON

kuča

   Mytí nového ojetého auta mi nečiní žádné potíže. Ač jej výrobce inzeruje jako kompaktní vůz pro celou rodinu, bez potíží dosáhnu, kam potřebuji. Dle finančních příjmů náležíme k dolním deseti milionům, je tedy zřejmé, že bazarová škodovka se chtě nechtě stane naším dlouhodobým souputníkem. Aby se tak stalo, je nutné o ni neustále pečovat, hýčkat ji, rozmazlovat.
   Když už není nová, ať je alespoň upravená, čistá. Koupel jí dopřávám každý týden, ovšem humpolácké kartáče myčky ještě neokusila, dávám přednost ruční práci. Houba, kýbl s vodou a už kolem auta vytáčím piruety, provádím úklony, tužím se v dřepech. Oplachuji, drhnu, cídím. Užívám si.
   Mytí v zimních měsících už dávno ztratilo nádech adrenalinové zábavy, protože opravdu dlouhodobé mrazy zažili na vlastní husí kůži naposledy naši pradědové. Nyní lze zcela bez problémů nalézt přehršel zimních dnů, kdy se rtuť udržuje v bezpečné teploměrové výšce. Strašákem se už dávno stalo jaro. Pro mě určitě.
   Jako včera – opláchl jsem benzínového čtyřkoláka s péčí pozorného hospodáře a s mírem v duši svěřil své tělo pohovce. Závěrečné vycídění skel už mělo být jen třešinkou na dortu. Chyba lávky! Ač jsem vůz ponechal bez dozoru jen pár minut, vypadal ještě hůře než před koupelí. Zlomyslné jehnědy jej totiž pokryly vrstvou špinavě zlatého pylu. Bližší pohled vyjevil další problémy - prohřátou kapotu znečistil hmyz a pravé dveře označkovali slizem rozjuchaní hlemýždi. Čelní sklo pak potřísnil neznámý opeřenec, trpící silnými zažívacími obtížemi. V tu chvíli jsem pro hrubé výrazy nemusel chodit nijak daleko; draly se na jazyk samy.
   Takže znova -  houba, kýbl s vodou a už zase kolem auta vytáčím piruety, provádím úklony, tužím se v dřepech. Oplachuji, drhnu, cídím. Už si neužívám, nadávám rostlinstvu i zvířatům, vztekle chvátám. Žádné vysoušení hřejivými slunečními paprsky! S promočeným autem zajíždím do bezpečí garáže a rychle zavírám vrata.
   Krásné jaro? Jen literární blud! Je spíše drzé, troufalé, občas sobecké. Potíže motoristů jsem již vylíčil, ale tím jarní nesnáze zdaleka nekončí. Všudypřítomný pyl proniká nosními dírkami žen i nozdrami mužů a dusí nebohé astmatiky. Klíšťata se do němoty opíjejí čerstvou krví, trávníky se výhružně dožadují sestřihu. Nic hezkého. Jen vleklé potíže a práce navíc.
   No a nám, chytlavým jedincům, se v tomto čase ještě zapalují lýtka. Občas jsou z toho nebezpečné rodinné požáry. Dejte mi s jarem pokoj! 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.