Jen natáhnout ruku a dotknout se...
Nad ránem
Šli opilými ulicemi
Nevěděli, kde je vpravo a kde vlevo
Kde je nebe a kde peklo
Opírali se sami o sebe a jeden o druhého
A přece procházeli tmou sami
Tichými společníky jim byly jako majáky v bouři
Docela nízké kandelábry
S oprátkami zavěšenými dost vysoko na to
Aby na ně dosáhli
Vesmír ležící u prosklených dveří
Jen natáhnout ruku a dotknout se…
Vzpomínky poletující
V barevném kouři minulosti
Jako chrastící makovice plná drobných zrníček
Se rozsypali
Rozletěli se do světa
Jen vítr je dokáže posbírat a donést zpátky
Na rodnou zem
Kam se vytratil
Ten starý český poutník
Který věděl vše
I to, jací budeme zítra
Jen natáhnout ruku a dotknout se…