Papirosy

Movsar

Opilé písně racků

Počasí zteplalo jako dlouhé pivo, pivo unavence, pivo zapomenuté chvíle, pivo z kubistického zátiší. Rackům to tak svědčí, křičí do šumění řeky opilé písně.


Betonová Gaia

V ústí Spálené voní mokrý beton. Už několikátou sobotu. Jestli to takhle půjde dál, napadne jakousi mladou výtvarnici obtisknout svá nahá prsa do toho betonu a vydat o tom tiskové prohlášení. A ta vůně dostane mléčný šmak a dělníci zahodí kolečka a špachtle a vrhnou se ústy k zemi. Neboť Země, to je Matka.  


Kovový spisovatel

Kafkovi se rozhodli vzít jednou provždy samotu. Učinili tak za obchodním domem Kvádrio. Hrozny hrozných turistů se kutálejí stále dokola a jsou kyselé. Proto spisovatele vyvedli z kovu, aby nemohl křivit ústa…


V bezmasé jídelně

V bezmasé jídelně matka s dcerou. Dcera už má skoro tak veliká prsa jako máma. Taky už jí je dost přes dvacet. A přikrmuje je fazolemi a sabží. Večer, až bude se svým jinochem sama a vezme na sebe jen průsvitné negližé, předvede mu, zač je toho sabží. 


Papirosy

V krabičce má papirosy a ve výstřihu bujné cosi. Chtěl bych být inženýr a dimenzovat nosnost mostů … pro tohle cosi. Seděl bych nad tím dlouho do noci a kouřil papirosy. Z jejího balíčku. A ona by pak, pozdě k ránu, sykla: Božíčku… 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.