Pijáci kávy

Gora

 

   V hladině černé kávy vidím tvář.

   Svoji tvář, jak se mírně sklání,

   aby  něco pověděla,

   něco, co vůbec není důležité ani krásné.

 

   Jen aby nepřevládlo  vyhovořené

   ticho

   a já ti nemusela říci navěky své howg!

   Vidím se v opadlé hladince.

 

   Ta tvář  je ach podobná figuře z čokolády,

   veselému oběšenci vánočního stromku.

   Ze sedliny nevyvěštím nic.

   Do očí ti hledět dávno neumím.

  


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.