Takových padesát let zpátky

Gogin

napsáno s využitím motivů knihy Alexeje Pludka "Takových tisíc let"


Takových pětadvacet let čekal rukopis na schválení. Možná o nějaký rok víc. Dalších pětadvacet let trvalo, než se knížka dostala ke čtenáři, zatoulaná kdesi v tichu antikvariátu. Možná víc.

Takové dvě vyústění mostu v čase, či spíše pouhého pavoučího vlákna, kde spojnici představuje jedna poměrně útlá knížka. I věci mají svoje příběhy, třeba knížky…

Básník stál v pozoru u dveří, které se za ním před okamžikem skřípavě zavřely. Za rozložitým stolem, plným různých výtisků si ho přísným zrakem měřil nakladatel.

Povinná minuta mlčení. Nakladatel promluví. Budou to slova, na jaká básník čeká už rok, nebo dva, možná sto let. Ortel nebo závrať svobody?

Stále ve stejně strnulém pozoru. Týž pohled upřený do nekonečné roviny očí. Moderní básník nedává najevo radost ani zklamání. Možná jen aby zahnal lítost docela nezřetelně si přešlápne po podlaze.

Nakonec souhlasně přikyvuje. Ano, ano. Údělem moderní poezie je být nesentimentální a raději moc nevzpomínat.

Psal se rok 1988. Ve vzduchu už vál čerstvý vzduch. Z Kremlu přicházela perestrojka a glasnosť. Jiné nakladatelství si vzpomnělo na jistý dávno odmítnutý rukopis a ujalo se ho.

Nabízí se otázka, nebyla-li knížka vydána opožděně. Za chvíli tu byl už listopad 1989, vznikala zcela nová nakladatelství a vycházely zcela jiné knížky…


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.