Interview s neznámou malířkou

Gogin

nereportáž


Možná právě čtverce čajových vůní  způsobily, že se myšlenky na chvíli obrátily jenom k barvám... Karmínová, šarlatová, cihlová, korálová, královská, ultramarínová, kobaltová a další, další barvy. A když se jedná o barvy, tak je už to jenom krůček, aby se pozornost zaměřila třeba na obraz na stěně. Všechno dohromady září v jedné velké kytici.


Na světle už byl nápad dozvědět se něco víc o této malířce. Co dozvědět se, přímo si s ní popovídat, nebo dokonce s ní udělat rozhovor. A tak jsem se svěřil s tímto nápadem – řekněme – kontaktní osobě, jejímž prostřednictvím se ke mně zmíněný obraz dostal.  Tato kontaktní osoba souhlasně přikývla.


Jenže za pár dní už všechno bylo jinak. Prý to zmíněné malířce ani neříkala. Ona výtvarnice se nedokáže prezentovat. Zkrátka své obrazy nedovede prodat. Několikrát jí navrhovala aby zašla do rámařství a nabídla, že své malby vystaví, třeba si je někdo koupí. A nic.


Tak jsem se smířil, že žádný rozhovor tedy nebude. Tedy žádné interview . Nakonec všechno nechť je jak má být, za zmíněnou malířku hovoří především její obrazy. A nějaké informace jsou přece jenom známy. Jmenuje se Jaroslava Oravová a není bez zajímavosti, že byla manželkou nedávno zesnulého  básníka Miroslava Oravy. Její obrazy nejsou ve velkých galeriích, za to vnášejí  radostnou náladu do příbytků přátel a známých.


Malířka Jaroslava maluje téměř výhradně obrazy květin, ale pořádných květin. Nejsou to žádné skleníkové kytičky. Tyto květiny jsou plné slunce, ohně, větru, který se rodí někde možná v horách na Balkáně.


Je pátek večer, nikam se nejde, venku slabě nasněžilo, z rádia zní jazz, voní čaj… Je pátek večer, možná už sobota nad ránem, hodinka mezi drakem a hadem.  Na stěně se usmívá obraz kytice divokých květin, stejně  jako každý den.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.