Ledový kout neřesti

Movsar

Zápisky z večerního Chebu.


Vladis, Majk a Maxo

Hotelový pokoj. V televizi zpívají tři potetovaní hoši. Jako správní kámoši z jednoho dvorku si dali přezdívky: Vladis, Majk Spirit a Maxo. Sice je jim už něco k čtyřicítce, ale dneska se prý dospívá později. Tak tihle hoši ze sebe štěkají, v rytmu hip hop, životní moudra, a aby toho nebylo málo, v kulisách Vatikánu. Dnes se děti smějí Michalu Davidovi, ale možná by se tím samým smíchem měli rozřehtat nad těmihle hvězdami. A spíše nad nimi. 


Ledový kout neřesti

Cheb se pomalu měnil v kout neřesti. Cikánka v nádražní ulici na mě volala halo, halo, považujíc mě za chlípného turistu z nedalekého Schwarzenbachu. Před lety mě v této večerní hodině stejným voláním vábily cikánky z okna domu nedaleko odsud. Ty ještě dodávaly: Nur zweihundert Kronen! Tato letošní o ceně mlčela, takže už nezjistím aktuální relace. Leda bych se vrátil. Zmocní se mě u té představy podobný pocit, jaký se zmocnil hrdiny Camusova románu Pád u představy skoku do ledové Seiny: Brr...!  


Kterak cikán na zem plil 

Jdu Jánskou ulicí, vejdu do Kollárovy, když cosi pleskne o zem. Podívám se, to cikán plivl ze svého podkrovního okna. Je to jeho způsob pozdravu cizinci. Usměju se na něj, ale on nepohne brvou. Ten plivanec byl to jediné, co ze sebe vydal. Přímočarost místních je úžasná.


Zapomenuté zákusky

Z hostinců kolem kostela se řinul život, předčasně opilí zpívali a tropili oplzlosti. Na korze zas rachotily klíče v zámcích, to počestní lidé stavěli barikády do cesty nevyzpytatelnostem světa. Podniky zavíraly, jen dveře opatřené neonovým nápisem Výkup zlata zůstávaly dokořán. Přicházeli k nim mladíci s igelitkami a pohledy plachými tak, že by se daly měřit na karáty. A z cukrárny svítil chladící pult a na něm zapomenuté zákusky. Když ti chlapci dobře udají své poklady, možná se tady zítra za utržené peníze zkrmí šlehačkou.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.