A přijdou si pro nás,
a oddělí nás
jako siamská dvojčata.
Duše a tělo.
Víra, která podléhá ohni,
křesťanství – spaluje.
Varuje plameny pekelnými.
Jsme kostnatí, jsme naplněni masem,
jsme smrtelní,
jsme naplněni strachem,
že nás někdo, něco, vystřídá na špici,
vystřídá v místě, kde už je prázdno
a ticho…
Tvoříme si vlastní peklo.
(březen 2016)
Lebku obepíná jen tenká kůže,
připomíná růžový kartón;
pokoj bezdomovce,
který usíná pod hvězdami z grafity.
Chtějí se zdát a usínat,
touží po noci, která tě obepíná
jako tlapy medvěda.
(srpen 2016)