SEČ

DonBirell

-občas kápne-

a podzim

jí opravňuje nosit tmavý punčochy

po desátý večer alespoň dvěstě kilometrů od Prahy

 

buď taktní a mlč

v okamžiku cizího neštěstí

žárlivost hořká jak poslední výdech Jima Morrisona

-já vím že bys nikdy nejela do Paříže kvůli eiffelovce-

buď taktní a mlč

když on hledá každou její virtuální stopu

a v každý vidí přešlap

z posledních sil zapálil ohňostroj

vidíš?

 

malinký fragmenty střelnýho prachu 

tížej tvý svědomí jak ledový kostky 

co rozpouštěj se na tvym horkym těle 

ale zbytečně když 

tohle už není ta romantická láska

víš?

 

ve sprše sis udělala brnění

ze dvou nuceně tlumenejch stenů

říkáš

jak to mám vydržet

když se na mě takhle díváš?

-proč mě ničíš?-dělá ti to snad dobře?!- 

-buď silná vždycky když intenzivně mlčí-

jak to mám vydržet

když v příhraničních serpentinách

jsem na jih jeho

na sever pořád trochu tvoje 

a kompas mám podle tebe v očích?

 

 

-Requiescat in pace Václave-

-Requiescat in pace Václave Havle-

genius loci na Hrádečku

tvý srdce je umělý 

ale jako jediný je ještě vroucí

 

Pravda a láska vítězí

nad lží a nenávistí

láska to tady ale dávno prohrála na plný čáře

kde se nesmí předjíždět

a pravda už taky není ve víně 

na okraji vany 

odkud jí horkou vodou psal verše na záda

 

jsem tvůj osobní mentor 

první lekce

"Mít ráda lze i bez sexu"

tvůj lektor sebeovládání

když postupně zkracuji vodítko ale ty

jsi zase roztomilá přes čáru

"Do Polska?!" říkáš tak trochu šíleně

jako bych byl ten roztomilej blázen

kterej ti tenkrát dal

v dešti svoji mikinu a 

odvezl tě na jednomístnym kole z klubu

kde ses nově učila kouřit cigarety legálně

 

-jo dělá-

-a v Polsku maj pravoslaví?-

 

STOP!

 

víš Aneto

dneska v noci se sice vrátil čas

 

 

ale jenom

o hodinu.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.