Hlavní hygienik Písmáku

Movsar

Čas od času se tady objeví díla s vulgárním obsahem. Někdy jde o povedené texty, jindy ne. Před pár dny tady zasvítil právě takový text, rozhemžený údy a explicitními popisy jedné, pravděpodobně autorkou oblíbené sexuální praktiky. To, co mě překvapilo, nebylo pornografické psaníčko, ale jeden z diskusních příspěvků. Kdosi namítl: To jako vážně chcete, aby nějaký "nováček pisálek" nebo nedej bože "mladá dvanáctiletá pisatelka" sem přišla zveřejnit svoji první povídku a viděla tady TOHLE?! Pojďme tu námitku číst, čistě pro zábavu, na různé způsoby. 

My musíme chránit existenci našich bílých lidí a budoucnost bílých dětí. Aneb 14 words, jedno z hesel amerických neonacistů. Dítě (a jeho ochrana) jako záminka k prosazení nedemokratických principů.

Jistě by bylo zajímavé sledovat ten „bílý pramen“ až k jeho historickému zdroji, zjišťovat, kdy a kde se rodí pojetí dítěte jako dobré zbraně v rukách psychopatů. Na to ale prostor nemáme, spokojme se tím, že námitka „dvanáctiletou dívkou“ mohla být projevem násilí. Přejděme k dalšímu možnému motivu.

Dítě jako symbol čistoty, nevinnosti. Tady by kořeny obrazu dítěte bylo možné vysledovat snadněji. Středověké křesťanství přišlo s tzv. mariánským kultem, oslavou mateřství, stejně jako dětství: už ne Kristus na Golgotě, ale malý Ježíšek je ikonou věřícího. Zatímco v dobách starověku podléhalo dítě – přímo ze zákona – plně otcovské moci, nyní je dítě, alespoň symbolicky, něco posvátného.

Třetí výklad námitky už přenechejme plně moderní době a podrobme ji psychoanalytickému čtení. Není náhodou původce námitky „dvanáctiletou dívenkou“ sám zvrhlík? Nemůže to být tak, že se sám ukájí představou, jak u počítače v odlehlém koutě země, ve svém dětském pokojíčku sedí dívka, na nafukovacím lehátku brouzdá vlnami digitálního moře a náhle padne na stránku Písmáka. A hle, text plný orálního sexu, nevybíravého zacházení se ženami, vulgarit. I rozečte se a lehátko pod ní se rozvlní drobným příbojem.

Nevím, zda je za zmiňovanou námitkou jen staré klišé o nutnosti ochránit děti před zlým světem, anebo zvrhlá – a třeba docela potlačená a nevědomá – touha zasadit dítě do reálií naříkaného textu, ale navrhuji, aby byla zřízena funkce Hlavního hygienika této stránky a aby do ní byl instalován onen kritický autor. A pobízím k dalšímu hermeneutickému čtení jeho podivuhodné zprávy.  


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.