Zpráva o rodině Krkanců

Movsar

Drobná studie o jednom oddíle zákona kýče: rodinkaření.  


Poslyšte zprávu o rodině Krkanců: Jsou čtyři. Táta Jakub Krkanec. Máma Marie Krkancová. Děti, kluk a holka, se jmenují po rodičích, neboť Krkancovi žijí v souladu se zákony kýče. Biologický rozvrh je tedy dostatečně znám, oidipská čtyřhra.

Krkancovi žijí v domku na předměstí. Před ním parkují dva automobily, mámino menší vozidlo a tátův kombík. Každý den vyjíždějí oběma vozy do města, nejprve rozvést děti do školky a školy a pak do práce. Úkoly mají rozdělené jako v armádě. Jakub pracuje jako obchodní zástupce, Marie je asistentkou v bytovém družstvu. 

Intermezzo, pohled do budoucnosti: O Kubíkovi rodiče sní jako o velkém fotbalistovi. Táta by si přál, aby jednou hrál za Inter Milán a on mohl chlapům v hospodě říkat, že tohle je jeho kluk a že má talent po něm. Z Majky bude módní návrhářka, protože tak jako ona ve školce panáčky v šatičkách nekreslí žádné jiné dítě.

Dny se u Krkanců točí uvnitř obvyklých hranic: práce, školka, škola, kroužky dětí, kroužky paní Krkancové, fotbal pana Krkance, o víkendech výlety, alternativně pobyt v obchodním centru, o letních prázdninách dovolená u Středozemního moře, v zimě lyže v Krkonoších nebo Alpách, před Vánoci výlet do Drážďan na trhy, nejméně jednou za měsíc objednat v Alze nový zábavný přístroj do domácnosti, na Silvestra pobyt s přáteli a hejnem dětí na horské chatě atp.

A o tom všem si Krkancovi píší digitální kroniku: na facebooku mají zřízen účet. Každý, kdo o to projeví zájem, může v těch záznamech listovat, být při tom, když táta Krkanec kupuje u stánku na drážďanském Neumarktu punč pro mámu a dětem horké maliny, když v chorvatské taverně jedí chobotnice a když uprostřed sněhové záplavy skrze lyžařské masky pijí oblíbené duněrino. Jsou sdílní a jsou rádi, když jim jejich přátelé za každou takovou fotoreportáž udělí znamení přízně neboli lajk. Své lajky pak večer u elektrického krbu kontrolují a trochu se zlobí, když jim nějaký chybí. „Poškvrnovi nám nelajkovali, mámo,“ volá táta ze sedačky, zatímco máma připravuje další jednohubky. Když projíždí umělohmotná šavlička kolečko čabajky, představí si Maruška namísto něj hlavu Líby Poškvrnové. Trochu jim to prázdno na místě lajku od přátel, s nimiž byli předloni na Lipně, zkazí večer. Podívají se na film z předplaceného kanálu a podnapilí jdou spát. V posteli pak máma ještě otevře tablet. Lajk od Poškvrnů dorazil. Šťastná usíná a těší se, až zítra v Bauhausu koupí nové květináče a nafukovací bazén na léto. 

A tak nějak jde život podle zákona kýče.     


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.