Bude líp.

Nami 99

 

Viděl jsem úly plné medu,

však zpívat o nich nedovedu.

Létaly včelky nad hlavami,

s medu plnými kbelíčkami.

 

Když ale vidím na obzoru,

na poli brouka na bramboru

a kolem něj jsou další brouci,

mám chuť ty brouci začít tlouci.

Vždyť na poli jsou nežádoucí.

 

Oblaka letí v klasech zralých,

ženy a víno v dávkách  malých,

života piju hořký kalich,

(teďka jsem se dal spíše na líh.)

 

V panácích jsou už všude snopy

a svatý Jiří zvedá stropy,

což nikdo nikdy nepochopí.

(S nízkými tolik neprotopí.)

A montuje si přímotopy,

kvůli dotaci od Europy.

 

Jdu se podívat na Stračenu,

má bradavici na vemenu,

velkou jak kámen na prstenu.

Dávám jí na to odvar rmenu,

jenomže někdy zapomenu.

 

Teď, zrovna když se nám chce zpívat,

manželka velí ,, nenalívat ! ".

A taky začínáme zívat.

Půjdeme chrápat, postýlko má,

stejně je nejlíp u nás doma.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.