Změna k lepšímu - fejeton

kuča

 

   Rubikon byl překročen poté, co mi ani na šestý pokus nezvedli telefon. Ještě týž den jsem bez objednání (tamní těžký hřích) sebejistě napochodoval do čekárny, hlučně zabušil na dveře, a než mi stačila překvapená sestra vynadat, mizel jsem v dáli se zdravotní kartou v ruce. Stal se ze mě pacient na volné noze.

   Co si ale počít s náhle nabytou svobodou? V mém věku už přece nemohu dlouhodobě fungovat bez lékařského dohledu! Kdo mě zanese do kartotéčních záznamů? Komu se budu svěřovat s těmi desítkami prohřešků a přešlapů vůči životosprávě i morálce? Jako absolvent gymnázia bych se měl poohlédnout po spolužácích a domluvit vše potřebné, jenže ouha! Z našeho plebejsky laděného kolektivu vzešlo pár učitelů, několik inženýrů a jeden poslanec. Lékař žádný.

   Vzpomněl jsem na známého střevního odborníka, kamaráda MUDr. Ondřeje a nechal si od něj poradit.  Na pracovišti se mě mezitím pan ředitel hlasem kapajícího medu otázal, stihnu-li donést pravidelné zdravotní vyšetření do konce roku. Odvětil jsem, že ano, a neměl ponětí, jestli lžu. Pryč s otálením, nastal čas změn! Vyrazil jsem do ordinace doktorky B. O. Na internetu jsem si přečetl pacientské pochvaly o empatii a píli. Výborně, přesně takové lidi ve svém osobním týmu potřebuji! 

   Sestřin nesouhlas s mou registrací zvrátila sama paní doktorka konejšivými slovy: „To je pan Kučera, toho vzít musíme!“ Inu, výhoda maloměsta. Pak následovala série profesionálně cílených otázek a nejistých koktavých odpovědí. Po závěrečném náběru krve jsem ordinaci opouštěl dobře naladěn, což je u morousovitého samce věc téměř nevídaná.

   Za týden jsem měl dorazit pro krevní výsledky a na podrobnější prohlídku, ale co to? Ještě na chodníku před vstupem do čekárny mě řádně vyděsila skupina postávajících žen. Že by se ordinace praktického lékaře změnila v pracoviště gynekologické? Uf, žádná změna, a protože vše šlo jako po másle, stál jsem zanedlouho opět před sympatickou paní doktorkou. Důvodů k radosti bylo poskrovnu. Krevní obraz vyšel pod obraz. Příliš cholesterolu, málo nebo hodně lipidů, něco se sodíkem… Paní doktorka nekárala, jen starostlivým hlasem zmínila nevhodnost životního stylu víno – ženy – zpěv. Podotkl jsem cosi o rozbředlých loňských snězích a předestřel trojčlenku současnou, aktualizovanou; víno - nikotin – uzenina. Po této poznámce nastal v ordinaci mírný rozruch a já raději odhopkal k mírám a vahám. Trojciferné numero mnou značně otřáslo, což ukázalo i následné EKG. Milosrdná doktorka si kvůli oblečení a klíčům poznamenala cifru o dvě kila lehčí a tím si nadobro získala mé srdce.

   Zkušený muž by u ženy neměl dát na první dojem, ale já myslím, že jsem nechybil. Že jsem si polepšil. Zkusím se polepšit i já. Aspoň trochu. Aspoň se sodíkem. 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.