beránčí

agáta5

vysvětli svému svědomí
ty promarněné chvíle ten pocit
kdy jsme měli jít víc zeširoka víc dovnitř…

jsi beránkem
na louce před zimou
třeseš své obalené kosti touhou rozběhnout se
v šustícím větru shazuješ vlnu
a člověk ji sbírá a těší se
že uplete deku     
pak se přikryje a bude snít
o beránkovi na louce před zimou…

jsi pozdní sněhulák
osamělý v tichém rozjímání
v dětských rukách    
rozpitých obrysech hry 
a studený smích
v předtuše, že zítra začneš plakat…

jsi větev na obnaženém stromu
přichází jaro
a s ním tvá radost že konečně obrosteš
zahřeješ se listy         a budeš tiše kvést
lepkavá kůra zavoní stejně jako loni
stejně jako loni si najdeš první suk
první zářez…

 

jsi léto
nakloněné k podzimu
uřezáváš sám sobě větve
házíš se do ohně a pálíš
sebe          zbytky strašáků z polí             beránčího rouna

z rozpitých stránek zamrazí
a já čtu
             ro ze bra ná


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.